„Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět…“ Filipským 1:29
Přemýšlej o Getsemanské zahradě, o místě, kde sám Ježíš zápasil s Boží vůlí. „… odejmi ode mne tento kalich…“ (Marek 14:36). Měl na mysli kalich hněvu. Ježíš věděl, že ho bude muset vypít do dna. Ale předtím, než to udělal, požádal svého Otce, aby ten kalich od něj odňal, pokud existuje jiná cesta. Potom však svou žádost vymezil závěrečnou modlitbou odevzdání se: „… ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň“ (Lukáš 22:42).
Naše modlitby jsou často zaměřeny více na vnější okolnosti než na vnitřní postoje, protože bychom byli raději, kdyby Bůh změnil okolnosti než nás samotné. Byla by to mnohem jednodušší cesta. Tím bychom ale zcela minuli hlavní myšlenku. To nejlepší v nás často uvolňují právě ty nejhorší okolnosti. Ale jestliže špatné věci přinášejí věci dobré, pak je možné, že ty špatné věci jsou ve velkém plánu vlastně dobré! Teprve poté, co projdeš zkouškou, máš svědectví, které můžeš sdílet s druhými. Ano, můžeš být spasen bez utrpení, nemůžeš ale bez něj duchovně dozrát nebo být připraven na službu. To neznamená, že bys měl utrpení vyhledávat; znamená to, že se musíš naučit vidět ho správně – jako příležitost oslavit Boha.
Pavel, který hodně trpěl, napsal: „Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět…“ (Filipským 1:29). Kde Pavel našel takovou sílu? „Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena“ (Římanům 8:18). Proto slovo pro dnešní den je – usiluj o to, abys oslavoval Boha ve všech životních okolnostech.