„… mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství…“     Efezským 3:8

Jednoho dne přistihli farizeové jednu ženu při cizoložství. Mojžíšův zákon mluvil jasně – musí být ukamenována, a oni byli připraveni to udělat. Tato žena se pravděpodobně domnívala, že Ježíš si myslí totéž, protože je spravedlivý. Neměla žádného advokáta, který by ji obhajoval, ani člověka, který by dosvědčil její charakter! Ježíš se ale najednou sklání a začíná psát do písku. Někteří učenci si myslí, že možná napsal hříchy farizeů, včetně času, místa a dalších podrobností. Když nakonec Ježíš vzhlédl, žalobci té ženy byli pryč. Řekl jí: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8:11).
Toho dne ji Ježíš pozvedl z pozice nesporné viny do pozice bezpodmínečného odpuštění. Nezasloužila si to; ani nevěděla, že je to možné. A to je i tvůj příběh, ne? Abraham Lincoln jednou sledoval plantážníka, který v dražbě přihazoval na otrokyni. Když Lincoln pochopil, že plantážník má v úmyslu ji koupit a zneužívat, koupil ji sám a dal jí svobodu. Zeptala se: „Znamená to, že můžu jít, kam chci?“ Lincoln jí řekl: „Ano, jsi svobodná!“ Po tvářích jí stékaly slzy a odpověděla: „Pane, v takovém případě půjdu s vámi.“
Slovo „milost“ je natolik důležité, že ho Pavel používá třikrát více než jiní pisatelé. Vzpomněl si na násilnický život, který žil, a napsal: „… mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství…“ (Efezským 3:8). Slovo „milost“ pochází z řeckého slova „charis“, které znamená „čistá radost“. Ačkoliv si to nezasloužíš, Bůh považuje tvou spásu za „čistou radost“.