„… svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář…“ 1. Mojžíšova 22:9
Abraham považoval Izáka za zvláštní dar od Boha. Boží dary jsou sice úžasné, ale zároveň jsou i nebezpečné. Proč je tomu tak? Protože když začneš používat dary, které ti Bůh dal, můžeš se začít spoléhat více na ně než na Boha. A v tu chvíli se tvá největší přednost stává tvou největší slabostí.
Byl to Bůh, kdo dal Luciferovi krásný vzhled a nádherný hlas. Tato obdarování byla původně určena k oslavě Boha. Pak se ale Lucifer uviděl v zrcadle a zhlédl se ve vlastní kráse. Místo aby oslavoval dárce, začal oslavovat dar, který mu byl dán. Z Luciferova pádu si můžeš vzít ponaučení: Všechno, co neproměníš ve chválu, se promění v pýchu. A to je problém, protože: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost“ (Jakub 4:6). Místo toho, aby Lucifer vzdal chválu Bohu, začal živit své ego. Jeho hříšná touha být vyvyšován ho přivedla k pádu.
Jaké máš největší obdarování od Boha? Které z příležitostí, které ti Bůh dal, jsou pro tebe nejvýznamnější? Jaká Boží touha ti v Duchu svatém rezonuje? To je tvůj „Izák“. Svého Izáka bys měl milovat a radovat se z něj, ale nikdy nesmíš dovolit, aby zaujal ve tvém životě místo, které náleží Bohu. Někdy se Bohem inspirované touhy musí nejen narodit, ale také se „narodit znovu“ (jako Izák). Pokud se totiž pro tebe stanou důležitějšími než Bůh sám, budeš je muset kvůli své duši obětovat. Budeš je muset položit na oltář a zvednout nůž. Někdy musí tvůj sen zemřít, aby mohl být znovu vzkříšen k Boží slávě.