„Protože jsi učinil tuto věc … proto tě jistě požehnám…“ 1. Mojžíšova 22:16-17, ČSP
Bůh řekl Abrahamovi: „Protože … neodepřel jsi mi svého jediného syna … proto … tvé símě … rozmnožím jako nebeské hvězdy…“ (1. Mojžíšova 22:16-17, ČSP). Izák byl naplněním celoživotní touhy neplodné ženy jménem Sára a starého muže jménem Abraham. Jenže čím více ti Bůh v životě požehná, tím těžší je, aby se ti toto požehnání nestalo modlou. Nejlepším příkladem jsou peníze. Čím více vyděláváš, tím těžší je věřit více všemohoucímu Bohu než věřit ve „všemocný dolar“. Není to ironie, že zrovna na dolarové bankovce, která tolik komplikuje důvěru v Boha, je vytištěný nápis „V Boha věříme“?
Pokud máš finanční požehnání, je to Boží dar (viz 5. Mojžíšova 8:18). Bůh nám ale nedává finanční požehnání proto, abychom si ho sobecky užívali sami. Žehná nám proto, abychom mohli být požehnáním pro druhé (viz 1. Mojžíšova 12:2). Pravdou je, že Bůh je ochotný ti svěřit jen tolik, kolik jsi ochotný dát dál. Chce tě přivést do bodu, kdy bude tvou identitu určovat to, čí jsi, a ne to, kdo jsi. Tvoje identita může být založená na spoustě věcí – na titulech, které jsi získal, na funkcích, které zastáváš, na penězích, které vyděláváš, a podobně. Pokud však tvá identita stojí na něčem tak dočasném, je jako domeček z karet. Jen jediný základ je trvalý: Ježíš Kristus.
Stojí něco mezi tebou a Bohem? Něco, co krmí tvé ego? Něco, v čem hledáš své bezpečí místo toho, abys ho hledal u Krista? Tak to je přesně to, co máš dnes položit na oltář.