„… všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha… “ Římanům 8:28
Prozaik A. J. Cronin měl za sebou téměř desetiletou praxi praktického lékaře, když mu diagnostikovali žaludeční vřed, jehož léčení vyžadovalo naprostý klid. Aby se zotavil, uchýlil se na farmu na Skotské vysočině. Vzpomínal na to takto: „První dny volna na farmě byly velmi příjemné, ale brzy se mi vynucená nečinnost stala nesnesitelnou. Často jsem v hloubi duše měl neurčitý pocit, že bych měl začít psát. Měl jsem dokonce promyšlené i téma románu – tragický popis lidského egoismu a hořké pýchy. V mé chladné a jednoduše upravené ložnici v patře stál opuštěný psací stůl s nepohodlnou tvrdou židlí. Následujícího rána jsem na této židli seděl, před sebou nepopsaný sešit, a pomalu mi docházelo, že kromě latinsky psaných lékařských receptů jsem ještě v životě nenapsal žádnou smysluplnou větu. Když jsem bral do ruky pero, ta představa mě odrazovala. Ale začal jsem psát.“
Cronin se snažil napsat denně alespoň pět set slov, ale jeho první koncept skončil celý v koši. Přesto svůj první román Hrad mistra kloboučníka nakonec dokončil. Kniha byla zdramatizována, přeložena do dvaceti dvou jazyků a prodalo se jí okolo pěti miliónů výtisků. Svět ztratil lékaře, ale získal spisovatele.
Když ti Bůh dává sen, pak okolnosti, které jsou nutné pro jeho naplnění, někdy nemusí být podle tvých představ. V případě biblického Josefa to třeba znamenalo zradu a nespravedlivé věznění. Ale právě to se muselo stát, aby se dostal až k egyptskému trůnu. Takže se dnes Boha zeptej: „Co mi chceš touhle situací říct nebo ukázat?“