„Berte na sebe břemena jedni druhých…“ Galatským 6:2
Raymond Vath řekl: „Musíme pro druhé udělat to, co pro sebe nemohou udělat sami, ale nemáme za ně dělat to, co oni sami pro sebe dělat nechtějí. Problém je nalézt v tom moudrost, abychom to uměli odlišit.“ Může se ti stát, že se staneš přehnaně pečujícím! Tím, že za někoho děláš něco, co může udělat on sám, podkopáváš jeho soběstačnost a vytváříš nezdravou závislost. Takže místo toho, abys za někoho hned přebíral zodpovědnost:
1) Ukaž mu postupné krůčky, které může zvládnout. Tím, že mu pomůžeš převzít zodpovědnost za jeho život, učíš ho, jak bojovat se zoufalstvím a bezmocí. Když oceníš jeho úsilí, pomůžeš mu obnovovat jeho křehkou sebedůvěru. Buď ale opatrný: v krizových momentech, které se týkají nevratných změn, jako jsou rozvod nebo smrt, je projít byť jedním dnem samo o sobě velký kus práce.
2) Přinášej naději. V průběhu krize se zdá, že na konci tunelu není vidět žádné světlo. Je to pocit nekonečného utrpení. Obrat k lepšímu však nemůže nastat bez naděje. Naděje dodává energii a přináší úlevu založenou na přesvědčení, že zase bude lépe. Bůh zaslibuje: „Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději“ (Jeremjáš 29:11, B21).
3) Buď stále nablízku. Krize se zřídkakdy vyřeší rychle. Ačkoliv to vypadá, že se život časem vrátil do normálu, stavy smutku, bezmoci či osamělosti se mohou vracet. Tvoje slovo může v takové chvíli přinést útěchu, musíš ale zůstat v kontaktu, abys pomohl zraněné osobě zachovat víru a zůstat na cestě k uzdravení.