„Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme.“ Skutky 27:20
Jsou chvíle, kdy ti může připadat, že Bůh je daleko. Když se modlíš, připadáš si ve svých problémech opuštěný. A nejenom opuštěný, ale i vystrašený, a dokonce bez naděje.
Pavel ten pocit dobře znal. Toužil po příležitosti, aby mohl kázat v Římě. Už byl dokonce na cestě, když se loď, na které se plavil, dostala do prudké bouře a hrozilo ztroskotání. Pavel vytušil nejen ztrátu lodi a nákladu, ale i to, že dokonce budou ohroženy životy všech, kdo jsou na palubě (viz Skutky 27:10). Snažil se varovat posádku před hrozící tragédií, ale vojenský doprovod na jeho slova nebral zřetel. Stručně řečeno, Pavel a dalších dvě stě sedmdesát šest lidí na palubě se ocitli v ohrožení života kvůli lehkovážnému podcenění situace a nedalo se s tím nic dělat. Když už celá posádka propadala zoufalství, že se nikdo nezachrání, Pavel prohlásil: „… teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha … a řekl mi: ‚Neboj se, Pavle … Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi‘“ (Skutky 27:22-24). Když to vypadalo, že Pavlova touha kázat v Římě bude lidským selháním zmařena, Bůh je věrně provedl bouří a dopravil přesně na místo, které pro ně plánoval. Pavel tak mohl pokračovat do Říma, kde hlásal Boží slovo dokonce před samotným císařem!
Zastihla tě životní bouře? Ať už procházíš jakoukoliv zkouškou, můžeš se spolehnout na jedno: Můžeš důvěřovat Bohu, že tě skrze ni provede. On ve svém Slovu říká: „Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane…“ (Izajáš 46:10). To znamená, že ze zkoušky vyjdeš silnější a moudřejší.