„… (král) správou babylónské krajiny pověřil Šadraka, Méšaka a Abed-nega.“ Daniel 2:49
Šadrak, Méšak a Abed-nego věděli, že pokud se odmítnou poklonit před šedesát loket vysokou sochou krále Nebúkadnesara, čeká je poprava. Oni se však pevně rozhodli stát za tím, co je správné, a neklanět se tomu, co je špatné.
Většina z nás by našla desítky rozumových zdůvodnění: „Navenek se klaním, ale vnitřně stojím zpříma.“ Nebo: „Hned jak se vrátím, poprosím o odpuštění.“ Anebo: „K čemu bych byl Bohu dobrý, kdybych byl mrtvý?“ Jenže právě naše racionalizace často zabraňuje Bohu, aby se projevil. Když děláme kompromisy v zásadách, neponecháváme prostor pro Boží zásah. Jestliže bereme věci do vlastních rukou, vylučujeme Boha ze hry. Když se snažíme ovládat situaci, připravujeme se o zázrak. Kdyby Šadrak, Méšak a Abed-nego pošpinili svou ryzost a poklonili se soše, byli by od ohnivé pece zachráněni také. Bylo by to ale rukou Nebúkadnesara, nikoliv rukou Boží. Kdyby neprošli zkouškou, připravili by se o svědectví. Zachránili by si život, ale obětovali by svou bezúhonnost. Právě jejich bezúhonnost ale umožnila zázrak. To ona dovolila Bohu, aby se zjevil a ukázal, co dovede. A ve výsledku se jim vyplatila: „A král zařídil, aby se Šadrakovi, Méšakovi a Abed-negovi v babylónské krajině dobře dařilo“ (Daniel 3:30).
Podtrženo a sečteno: Když budeš dělat správné věci na své straně ty, bude Bůh dělat správné věci s tebou!