„Člověk, který má přátele, se musí sám chovat jako přítel.“        Přísloví 18:24, přel. z angl.

Touha po vztazích. Jónatan byl následníkem trůnu, dobrovolně se však trůnu vzdal, protože věděl, že Bůh si za krále vybral jeho přítele Davida. Jónatan více toužil být přítelem, než toužil být králem. Jak často něco podobného vidíš? On se nestal Davidovým přítelem proto, že by chtěl praktikovat nějakou disciplínu „duchovního přátelství“. Měl prostě Davida rád, a toto přátelství dalo Izraeli nový směr.
Všichni máme touhu po vztazích, jenomže ji nenaplňujeme. Pokud nám nějaký hluboký, smysluplný vztah nespadne do klína sám, vzdáváme se. Taková přátelství ale nevznikají jen tak. Jónatan musel při budování vztahu s Davidem překonat neuvěřitelné překážky. Občas budeš muset absolvovat totéž, ale Bůh ti pomůže. Spisovatel John Ortberg napsal: „Můj kamarád Chuck má duchovní obdarování pro pořádání snídaní. Setkává se s lidmi v restauraci ‚Waffle House‘ (Dům vaflí). Servírka ho vždycky ráda vidí, protože dává dobré spropitné a dokáže každého rozesmát. Je opravdu vtipný a vůbec nemá problém mluvit o vlastních zraněních, což způsobuje, že se mu lidé otvírají jako tulipány na slunci. Chuck nejsilněji pociťuje Boží přítomnost, když sedí ve ‚Waffle House‘ a může nahlížet do něčí duše. Není to káva, co k němu lidi přivádí; jsou to řeky živé vody, které z něho plynou.“
Jestli jsi od přirozenosti plachý, je zde pro tebe rada: Je pravděpodobné, že člověk, kterého bys rád oslovil, je stejně plachý. Takže jdi do toho, navaž kontakt, a uvidíš, co se stane. Kdo ví, možná můžeš být odpovědí na jeho osamělost, a on na tu tvou.