„Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána…“ 2. Petrova 3:18
Ježíš učedníkům řekl: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad…“ (Jan 13:14-15). Komu Ježíš myl nohy? Petrovi, který ho zapřel. Tomášovi, který o něm pochyboval. Jidášovi, který jej zradil, a všem ostatním, kteří jej měli opustit.
Jinými slovy: Dávej milost, která ti byla dána. Tím neschvaluješ činy člověka, který se proti tobě provinil. Ježíš neschválil naše hříchy tím, že nám odpustil. Milost neříká dceři, že má mít ráda otce, který ji zneužil. Neříká utiskovanému, že má přimhouřit oko nad nespravedlností. Soudce vedený milostí také posílá zloděje do žaláře a očekává, že bývalý manžel bude platit výživné na dítě. Milost není slepá. Velmi dobře vnímá křivdy. Rozhoduje se ale ještě více vidět Boží odpuštění. Odmítá dovolit, aby zranění otrávila srdce bolestí, nenávistí a hořkostí. Bible říká: „Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé“ (Židům 12:15). Kde schází milost, tam se hojně vyskytuje hořkost. Kde se hojně vyskytuje milost, tam přibývá odpuštění. Bible říká: „Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána…“ (2. Petrova 3:18).
Růst ve znalosti Bible je mnohem snazší než růst v milosti vůči lidem, kteří tě zraňují. To první vyžaduje jenom dobrou paměť, to druhé Kristu podobný charakter. Jak tedy můžeš růst v milosti? Tím, že se v ní budeš cvičit ve vztahu ke každému, s kým se setkáš, v každé situaci, v níž se ocitneš.