„… Šamgar … Pobil Pelištejce, šest set mužů, bodcem na pohánění dobytka. Tak i on vysvobodil Izraele.“ Soudců 3:31
Izraelci neposlouchali Boha, a proto skončili jako otroci Pelištejců, kteří je ovládali strachem a zastrašováním. Šamgar se však odmítl poddat strachu. Rozhodl se změnit situaci a použil na to bodec, dlouhou hůl, kterou zemědělci užívali k pohánění zvířat. Nedopustil, aby mu to, co nebyl schopen udělat, zabránilo udělat to, co udělat mohl. Koneckonců, Bůh plus jeden člověk se rovná většině! A jestliže je Bůh s tebou, kdo může být proti tobě? (viz Římanům 8:31).
Takže Šamgar popadl svůj bodec a vrhl se na šest set pelištejských vojáků. Nepřátelé se nejspíš jeho improvizované zbrani posmívali – dokud se s ní nezačal ohánět. Pak jim pohled do jeho očí nahnal strach do srdcí.
Odvaha nečeká, až nastane příznivá situace, až bude plán dokonale připravený nebo až se otočí veřejné mínění. Odvaha čeká jen na jediné: až dá Bůh zelenou. Když Bůh řekne: „Jdi!“, vyrazí bez ptaní plnou parou vpřed. Znamená to zaútočit na problém jakýmkoliv bodcem, který ti Bůh dal. Je to rozhodný útok na síly temnoty tím, že se rozhodneš stát se „solí a světlem“ tam, kam tě Bůh postavil. To je víc, než jen poukazovat na problémy; zavazuje tě to být součástí řešení. Je to víc, než jen mít srdce pro Krista; je to rozhodnutí jednat a stát se jeho rukama a nohama. Místo toho, abys seděl stranou, protože si myslíš, že jiní jsou kvalifikovanější, používáš to, co ti Bůh dal, a prosíš ho, aby ti v tom požehnal. Jak je to vyjádřeno v jedné písni: „Je-li v tom Bůh, pak málo znamená mnoho.“