„… přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám…“ Lukáš 8:41, B21
Jairus měl společenské postavení srovnatelné se starostou nebo biskupem. Když ti ale vážně onemocní dítě, ani sebevyšší postavení ti nepomůže. Jairus nebyl jediným rodičem, který utíkal za Ježíšem, když na dveře jeho domova zaklepaly problémy. Byla to i jedna kananejská matka, která přiběhla s pláčem: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem“ (Matouš 15:22, B21). Také otec démony trápeného chlapce přišel žádat o pomoc učedníky. Když ti mu nepomohli, obrátil se na Ježíše a v slzách vyznával: „Věřím, pomoz mé nedověře“ (Marek 9:24).
Ve všech těchto případech Ježíš jednal. Nikdy nikoho neodmítl. Ani od tebe se neodvrátí! Konec konců, tvoje děti byly nejprve jeho dětmi. Žalmista řekl: „Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna“ (Žalm 127:3). Hned za darem spasení jsou tvé děti tím „nejlepším Božím darem“. Ačkoliv jsou tvoje, pořád patří jemu. A co mu patří, to chrání a zajišťuje. Možná porušily všechny Boží zákony a zlomily ti srdce jako marnotratný syn. Tvé modlitby ale dají Bohu pozvání a otevřou mu dveře, aby znovu vstoupil do jejich života. Otcova láska, která přivedla martnotratného syna zpět domů, přivede zpátky i tvé zbloudilé dítě.
Ježíš dnes k tobě promlouvá slovy, kterými mluvil k Jairovi: „Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna“ (Lukáš 8:50, B21).