„Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.“ Přísloví 11:3
Druhou kvalitou, kterou musíš být vybaven, když jednáš s lidmi, je důvěryhodnost. Když ti lidé důvěřují, budou ti naslouchat. Jestliže máš dobrou pověst, pak v začátcích vztahu důvěra funguje i přes případné pochybnosti. Ovšem aby sis důvěru udržel, musíš prokázat svou důvěryhodnost (spolehlivost, čestnost, ryzost). Říká se, že dobrý učitel vysvětlí, ale skvělý učitel předvede. Každý z nás by měl usilovat, aby se stal živoucím poselstvím.
V prvních šesti měsících nového vztahu si o člověku děláme obrázek hlavně podle jeho komunikačních schopností. Například nový šéf, který umí dobře mluvit a srší přesvědčivými vizemi, nás uchvátí. Nebo když se sblížíme s novým sousedem či spolupracovníkem, máme pocit, že jsme našli nového přítele. Když se seznámíme s člověkem, kterého si nakonec vezmeme, jsme přesvědčení, že všechno bude jen skvělé. Pro většinu lidí jsou líbánky nádherné. Po líbánkách ale přichází manželství! Někdy je také nádherné, a někdy ne. Co způsobilo ten rozdíl? Důvěryhodnost!
Jak to tedy ve vztazích funguje? Během prvních šesti měsíců převažuje komunikace nad důvěryhodností. Po šesti měsících se pořadí začne otáčet. Pokud je člověk důvěryhodný, čas pracuje v jeho prospěch. Když však důvěryhodnost postrádá, s přibývající dobou je to stále horší. Důvěryhodnost můžeme přirovnat k penězům – když je máš, jsi solventní, když je nemáš, jsi v bankrotu. Pravdou je, že s postupem času bude to, jak žiješ, důležitější než slova, která používáš.