„Bezúhonnost a přímost mě chrání…“ Žalm 25:21
Bobby Jones je považován za jednoho z nejlepších golfistů v historii. Ale více než všemi svými vítězstvími na golfovém hřišti se proslavil tím, co se stalo v roce 1925 na turnaji US Open.
Jones se přiznal, že se neúmyslně dotkl svého míčku. To znamenalo penalizaci jedním úderem navíc. Ačkoliv to nikdo neviděl, on nemohl pošpinit své svědomí. Kvůli tomu, že si sám řekl o penalizaci, prohrál celý turnaj. Když ho organizátoři oceňovali za jeho čestnost, Jones prohlásil: „Mohli byste mě stejně tak oceňovat za to, že jsem nevyloupil banku. Tuhle hru je možné hrát pouze jedním způsobem.“ Bobby Jones hrál podle pravidel. Tečka. Tím, co udělal, se stal vzorem pro čestnou hru. Jeden sportovní reportér napsal: „Podle názoru mnoha lidí se Bobby Jones nejvíce ze všech skvělých sportovců přiblížil tomu, čemu říkáme velikán.“ Jones mohl turnaj vyhrát, ztratil by ale svou bezúhonnost. Vítězství v US Open mu nestálo za to, aby kvůli nepřiznané penalizaci přišel o čisté svědomí. Tomu se říká grandiózní bezúhonnost! A to je něco, čeho je třeba si vážit.
Žijeme v kultuře, která si váží spíše talentu než bezúhonnosti, je však třeba vrátit věcem správné pořadí. Talent se časem vytratí. Stejně tak intelekt a zevnějšek. Časem přijdeš o svou sílu i vzhled. Můžeš dokonce přijít i o rozum. Ale nemusíš přijít o čest. Bezúhonnost je jediná věc, která s časem neklesá na ceně. Nic se nebuduje tak dlouho jako zbožná pověst. A nic nebývá tak rychle zničeno jediným hříchem. Proto si své bezúhonnosti musíš nade všechno vážit a chránit ji.