„Tobě vzdávám chválu … podivuhodně jsem utvořen…“ Žalm 139:14
Jeden příběh vypráví o muži, který se panicky bál hromu, a tak se vydal k psychiatrovi. „Trpíte onemocněním zvaným brontofobie,“ řekl doktor. „Ve vašem věku je hloupé se bát hromu. Zkuste si hřmění představit jako víření bubnů v symfonii života.“ „A co když to nebude fungovat?“ zeptal se ho muž. Psychiatr odpověděl: „Pak to dělejte jako já. Když uslyšíte hřmění, nacpěte si vatu do uší, zalezte pod postel a z plných plic zpívejte ‚Skákal pes‘, dokud nepřestane hřmít.“
Ale teď vážně, většina našich strachů se zakládá na pocitech, nikoliv na faktech. Zkus se na své obavy podívat a zjistit, čeho ses vlastně bál. Například pokud jsi vyrůstal v chudobě, bojíš se být štědrý. Pokud jsi byl opuštěný, pak možná nemáš k nikomu důvěru, nebo se držíš lidí jako klíště a snažíš se je ovládat. Jestli jsi byl zneužívaný, můžeš se bát emocionální i fyzické blízkosti. Pokud tě někdo soustavně kritizoval, máš možná strach, že ti Bůh neodpustí. Jestliže máš pocit, že nejsi krásný a inteligentní, anebo nejsi z dobře situované rodiny, možná se bojíš chodit mezi lidi nebo si s nimi povídat z obavy, že se na tebe dívají spatra. Americký humorista James Thurber napsal: „Všichni lidé by si měli, dříve než zemřou, zjistit, před čím a za čím utíkají a proč.“
David přesně ukázal nejen na zdroj svých obav, ale i na zdroj své vlastní hodnoty a bezpečí: „Tobě vzdávám chválu … podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky…“ (Žalm 139:14). Když víš, že o tobě Bůh příznivě smýšlí, začnou tvé obavy mizet!