„Můj synu (a dcero), bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.“        Přísloví 23:15

Jelikož neexistují dokonalí lidé, nemohou existovat ani dokonalí rodiče. I když své děti vroucně miluješ, budeš někdy unavený, otrávený, zklamaný a podrážděný. Tajemství je v tom, abys z takových chvil udělal spíš výjimku než pravidlo.
Jeden křesťanský psycholog napsal: „Před několika lety jsem tisíc matek a otců požádal, aby mi popsali své největší frustrace při výchově dětí. Slyšel jsem mnoho humorných příběhů o lepkavých telefonech, mokrých záchodových prkénkách a zauzlovaných tkaničkách u bot. Jedna maminka vážně chtěla vědět, proč se batolata nikdy nevyblinkají na záchodě. Ale v naší anketě nezazněl od rodičů kvůli takovým věcem jenom smích, oni měli tendenci se obviňovat. Říkali, že je to zmáhá a že přestávají věřit ve svou schopnost tuhle práci zvládnout. Pro mnohé bylo problémem už jen vydržet ze dne na den. Jak je smutné, že se z výchovy dětí, této odvěké rodičovské odpovědnosti, stalo takové břímě zatížené pocitem viny! Přitom ve většině případů fakta neodpovídají takovému sebeodsuzování. Většina maminek a tatínků dělá doma úctyhodnou práci a je načase, aby je někdo za jejich oddanost a obě? popl?cal po?ramenou. Jednoho dne, a? pominou frustrace spojen?ť poplácal po ramenou. Jednoho dne, až pominou frustrace spojené s dětstvím a zmatky dospívání, budou si užívat sladké plody toho, že byli velice dobrými a milujícími rodiči. Drž se, maminko a tatínku, jsi mnohem zkušenější, než si myslíš.“
Šalomoun vyjádřil, co je pravou odměnou rodičů: „Můj synu (a dcero), bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce“ (Přísloví 23:15).