„Sám Bůh … nechť … zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny…“ 1. Tesalonickým 5:23
Kdybys byl prostě jen „duchovní bytostí“, byl by tvůj duchovní potenciál neomezený. Ty však musíš neustále bojovat se svou „duší“, kterou tvoří tvé emoce, vůle a intelekt. A navíc musíš zvládat potřeby a choutky svého fyzického těla. Modli se, jak chceš, ale tvoje „duševní“ přirozenost se neprobudí jednoho rána s touhou líbit se Bohu, protože to vždycky bude v konfliktu s její vůlí (viz Římanům 8:7-8). Když budeš „chodit v těle“, budeš vždycky tažen na špatnou cestu. Tělo je nutné káznit jako nevychované dítě a podřídit ho tvému obnovenému duchu.
Naproti tomu tvá duše je stále „rozpolcena“ mezi tvým tělem, které říká Bohu „ne“, a tvým duchem, který mu říká „ano“. Proto musíš svou duši (vůli, emoce a intelekt) denně proměňovat Božím slovem. Pavel řekl: „… proměňujte se obnovou své mysli…“ (Římanům 12:2). Co si naprogramuješ do počítače, to v něm můžeš používat, že? Podobně, když začneš přemýšlet biblickým způsobem, začneš žít vítězně. Vlastní akce se odehrává ve tvém duchu, v té části tvého já, která byla obnovena a obrozena v okamžiku tvého znovuzrození. Když se Boží Duch intimně sblížil s tvým duchem, vyústilo to v nové narození, a jak duchovně rosteš, začínáš nést ovoce Ducha (viz Galatským 5:22).
Když k tomu dochází, začínáš si uvědomovat, že jsi ve skutečnosti obrozeným duchem v neobrozeném těle. Toto poznání ti pomůže porozumět mnoha tvým zápasům a modlit se: „Pane, nechť jsem cele tvůj, duchem, duší i tělem.“