„Naše … soužení … pracuje pro nás.“ 2. Korintským 4:17, přel. z angl.
Bez ohledu na to, co si o tom myslíš, ideální prostředí pro tvé děti není takové, kde nejsou žádné problémy a zkoušky. I když je to v tu chvíli těžké přijmout, tvé děti potřebují drobné prohry a zklamání, které se občas vyskytnou. Jak by se mohly naučit vyrovnávat se s problémy a frustracemi v dospělosti, kdyby jejich počáteční zkušenosti byly bez nich?
Učí nás tomu sama příroda. Strom, který vyrostl v deštném pralese, není nikdy nucen natahovat své kořeny do hloubky a hledat vodu. V důsledku toho zůstává jen slabě zakořeněn a může ho povalit i slabý vítr. Naproti tomu trnitý strom naditec, který roste v suché poušti, je neustále ohrožován nepřátelským prostředím. Jak může přežít? Tak, že natáhne své kořeny devět i více metrů do hloubky a hledá jimi vodu. Díky přizpůsobení se drsným podmínkám získává tento pevně zakořeněný strom sílu a odolnost vůči všem útokům.
Naše děti jsou jako tyto dva typy stromů. Děti, které se naučily zdolávat problémy, jsou lépe zakotveny a mají lepší schopnosti než děti, které se s problémy nikdy nesetkaly. Tvým úkolem tedy není odstraňovat všechny náročné situace, na jaké tvé děti mohou narazit. Máš být spíše jejich věrným spojencem, povzbuzovat je v jejich trápení, zasáhnout, když je hrozba příliš velká, a být k dispozici, když přichází krize. Musíš jim dát nástroje, které jim pomohou zdolávat nevyhnutelné problémy a životní tlaky. Pavel to vyjádřil slovy: „Naše … soužení, které je jen na chvilku, totiž pracuje pro nás“ (2. Korintským 4:17, přel. z angl.). Sečteno a podtrženo – problémy jsou naším výcvikem.