„… nádobku … rozbila … a olej vylila na jeho hlavu.“ Marek 14:3, ČSP
Vzpomínáš si na nevěstku, která pomazala Ježíše? „… žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu“ (Marek 14:3). Ta žena dala Ježíši, co měla nejcennějšího. Ten olej byl nejen mimořádně cenný, byl i součástí její sexuální přitažlivosti. Když rozbila nádobku, byl to způsob, jímž zúčtovala se svou minulostí. Vzdala se svého bývalého života tím, že nádobku obětovala Ježíši.
Pamatuješ se na probuzení, které propuklo v Efezu? Lidé, kteří praktikovali okultismus, veřejně spálili své svitky. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc drachem. Drachma byla tehdy stříbrná mince, která měla hodnotu denní mzdy. Padesát tisíc drachem, to byla mzda za sto třicet osm let! Mohli ty svitky prodat a peníze si strčit do kapsy; prodali by však své duše. Místo toho přinesli vyznání víry v hodnotě více než osmdesáti miliónů korun.
Naším problémem je, že chceme, aby pro nás Bůh udělal něco nového, ale sami přitom stále děláme jednu a tutéž starou věc. Chceme, aby změnil naše okolnosti, aniž bychom se ale museli měnit my. Jestliže však prosíme Boha o nové víno, budeme potřebovat nový vinný měch. Změna je mince o dvou stranách, která znamená pryč se starým a sem s novým! Většina z nás se duchovně zasekne, protože děláme pořád totéž, a přitom čekáme, že výsledky budou jiné. Duchovní rutiny jsou klíčovou součástí duchovního růstu. Když se ale rutina stane brzdou, je nutné ji změnit. Co tě dovedlo tam, kde jsi teď, tě nemusí dovést tam, kde tě Bůh bude chtít mít později.