„… vzal na sebe způsob služebníka…“ Filipským 2:7
Jeruzalém byl obestavěn hradbami a jedna z cest do něj vedla přes Údolní bránu. Když Nehemjáš obnovoval hradby, čteme: „Údolní bránu opravoval Chanún a obyvatelé Zanóachu“ (Nehemjáš 3:13).
V životě křesťana musí být místo pro obojí: pro „zážitky z horských vrcholů“ i pro „zkušenosti z údolí“. Podívejme se znovu na známý verš z Písma: „Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení“ (Izajáš 40:31). Když nemáš sílu dělat žádnou z těchto věcí, Pavel říká, že máš všechno překonat a obstát (viz Efezským 6:13). Ve tvém životě jsou období pro všechny tyto zkušenosti, a ty to musíš přijmout. V Bibli je o Ježíši napsáno: „… vzal na sebe způsob služebníka … Proto ho Bůh vyvýšil nade vše…“ (Filipským 2:7-9).
Lukáš o Ježíši zaznamenal: „… vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim“ (Lukáš 24:30, B21). Požehnat a zlomit, to je stálý Boží vzorec. Proč? Protože můžeš zažívat jeho požehnání a přitom zůstat pokorný. Když se více soustřeďuješ na svůj obraz než na potřebu Boha, máš problém. Proto Bůh dopouští, abys procházel situacemi, které tě přivedou na místo naprosté závislosti na něm. Musíš být vzat, požehnán a zlomen předtím, než budeš moci být oddán službě ostatním. V Božím království cesta nahoru vede dolů.