„Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.“ 2. Korintským 4:18
Radujeme se z požehnání, které změna přinesla, ale ne z procesu změny. Jako lidé milujeme zvyky. Formujeme své zvyky a naše zvyky formují nás. Poté začínáme vidět věci výhradně z vlastní perspektivy. A když se to stane, stagnujeme.
Pravdou je, že bez změny není růst. Když máš správný postoj, každá pozitivní i negativní zkušenost se stává příležitostí k pokroku. Přemýšlej o tomto: Stromy potřebují k produkci ovoce více než jen slunce. Období dešť? je tak?ů je také součástí produktivního období a vždycky předchází sklizni. Nemusíš mít rád déšť, stačí, když pochopíš jeho účel a užitek.
Bible říká, že se každý den stáváme podobnějšími Pánu: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě…“ (2. Korintským 3:18). Aby ses stal podobným Ježíši, musíš ho následovat, kamkoliv tě vede. To znamená následovat ho skrze poušť pokušení, bolest odmítnutí, ztrátu své pověsti a vzdání se vlastní vůle. Znamená to, že musíš být připraven jít na místo ukřižování, kde zemřeš všem podobám egocentrického života. Následování Ježíše může znamenat, že zítra budeš na jiném místě, než jsi dnes. Jakmile pochopíš tyto principy, přestaneš se bát a bránit se změnám, které se ve tvém životě odehrávají, a uvidíš Boha, jak pracuje na změnách. Pavel řekl: „… i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:16-18).