„Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,‘ když neděláte, co říkám?“ Lukáš 6:46, B21
Ježíš vyprávěl příběh dvou mužů, kteří postavili dům. Moudrý svůj dům vybudoval na pevné skále; pošetilý na písku. Když oba domy zasáhla bouře, zůstal stát jen dům moudrého muže. Ježíš zde neporovnává moudrost s pošetilostí, protože všichni máme sklon chovat se vůči druhým někdy moudře, jindy pošetile. Ani neříká, že dům, který přestál bouři, byl domem věřícího, zatímco ten zničený patřil nevěřícímu, ač se to nabízí. Porovnával jen ty dva základy (viz Matouš 7:24-27).
Na jakém základu stojí tvůj život? K čemu se obracíš, když se ti nedaří, když jsi ve slepé uličce, když bojuješ o přežití, když ti došel poslední zbytek sil? Určitě ne ke své moudrosti nebo ke svému církevnímu společenství. I upřímní věřící mohou být někdy zmítáni životní bouří – zažijí zneužívání ve vztahu, finanční krach, nevěru partnera, nevratnou ztrátu, nemoc dítěte, psychické nebo fyzické postižení a podobně.
To, co chtěl Ježíš zdůraznit, bylo: Když se přiženou životní bouře, jediným způsobem, jak obstát, je dělat to, co říká on! Bůh vždy ctí své slovo, proto je ve tvém zájmu, aby ses v poslušnosti ztotožnil s jeho slovem, jeho vůlí a jeho mocí. Když chodíš v poslušnosti, Bůh ti umožní projít bouří, bez ohledu na to, jak dlouho a jak mocně zuří.