„… hřích, který se nás tak snadno přichytí…“ Židům 12:1
John Ortberg ukazuje ve své knize Já, kterým chci být, že každý máme „šablonu hříchu“, podle níž obvykle upadáme do hříchu. Neznamená to, že se stejná šablona nehodí i na někoho jiného. Prostě to znamená, že jsi v této konkrétní oblasti zranitelný. Šablona tvého hříchu obvykle souvisí se šablonou tvých darů. Kdybychom to přirovnali k baseballu, tak pálkař, který umí odpálit míček nechytatelně daleko (udělá tzv. „homerun“), zároveň často promáchne dobrý nadhoz (udělá tzv. „strikeout“). Podobně tvé dary a vášně mohou naznačovat oblast tvé zranitelnosti. Například extroverti, kteří mají schopnost inspirovat a motivovat druhé, mají někdy blízko k pomluvám. Lidé, kteří se rádi učí, mohou být v pokušení cítit se nadřazeně a mohou chtít ostatní poučovat. Ti, kdo jsou spontánní a mají životní elán, se často potýkají s ovládáním své impulzivity. Dobří posluchači se mohou stát pasivními kývači. Optimisté mívají sklony popírat.
Řecká mytologie mluví o Nemesis (nepříteli, který se zdá být neporazitelný). Tvoje „Nemesis“ je ti téměř ve všem podobná, kromě toho, že je to poškozená verze tvého já. Například „Nemesis“ Sherlocka Holmese byl profesor Moriarty, který byl také geniálním člověkem. Byl by jako Holmes, kdyby nebyl zkažený. Vzhledem k tomu, že mezi nejlepší a nejhorší verzí tvého já existuje souvztažnost, jsi sám sobě v mnoha oblastech života svou vlastní „Nemesis“. Oběma verzím je společné, že jsou tvoje!
Proč je užitečné to vědět? Protože citlivost vůči negativním sklonům, které si plně uvědomuješ, je stavebním prvkem, z něhož buduješ své obranné mechanismy. Máme až ohromující schopnost sebeklamu a omlouvání sebe samých. Když se Ježíš v knize Zjevení obrací na lhostejná a vychladlá srdce vě??c?ch v?laodikejsk? c?rkvi, ??k?, ?eřících v laodikejské církvi, říká, že potřebují „mast (Ducha svatého) k potření svých očí, aby prohlédli“ (viz Zjevení 3:18).