„Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.“ Žalm 119:59
Typ myslitel: Myslitelé rádi vědí – všechno. Jsou to objevitelé, vědci a vynálezci. Rádi objevují pravdy, které ještě nikdo neodhalil, mají odborné znalosti, dovednosti a záliby. Musí mít úžasnou paměť, když si mají zapamatovat informace, které je zajímají. Nevýhodou je, že myslitelé bývají introvertní, mají rádi svůj prostor. Do jakého hříchu tedy myslitelé mohou upadnout?
1) Necitlivost vůči druhým. Myslitelé někdy chtějí mít více pravdu, než mít kolem sebe lidi, které milují. Ne vždy se cítí dobře při vyjadřování emocí nebo náklonnosti. Mají sklon dávat najevo své pocity nepřímo nebo prostřednictvím gest, takže mohou působit spíš jako příjemci než jako dárci. Nemají rádi, když jim dojdou argumenty nebo když je někdo přerušuje. Celé hodiny nebo i dny si vychutnávají samotu. Neznamená to, že jsou duchovnější než my ostatní; prostě jen mají menší potřebu být ve společnosti lidí. Problém je, že jsme nebyli stvořeni pro sólový let. Duchovně můžeš růst jen tak, že dáváš druhým a zároveň od druhých sám přijímáš. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (Jan 13:35).
2) Myslitelé mají často problém přijmout koncept „víry“. To z nich nedělá špatné lidi; většinou jsou upřímnými pochybovači. Víra a rozum nejdou nutně proti sobě, ale když rozum nechce udělat další krok, víra v Boha ti umožní pokračovat. Život ti přinese situace, které rozum sám vyřešit nemůže, a právě tehdy potřebuješ víru.