„Kristus nás opravdu osvobodil … udělej vše pro to, abys zůstal svobodný…“ Galatským 5:1 (přel. z angl.)
Některým z nás dělá potíže dovolit sám sobě myslet si, říkat nebo si užívat určité věci, protože se bojíme, že by s tím ostatní nesouhlasili. Žijeme podle přesvědčení druhých místo podle svého. Žádné otroctví není jako otroctví náboženské. Jeden křesťanský autor napsal: „Církev, v níž jsem vyrůstal, učila, že nesmíme chodit do kina nebo na fotbal (abychom se nemísili se světem), že se ženy nesmějí malovat a podobně. Naší obvyklou odpovědí na většinu těchto témat bylo: ‚Cožpak nás to učili jinak?‘ To je argumentace svědomí, které vyrostlo ve škole tradice.“
Pavel se obořil na galatské kvůli tomu, že se snažili kontrolovat životy lidí a nutili je žít podle židovské tradice místo podle evangelia milosti. Napsal: „Udělej vše pro to, abys zůstal svobodný, nenech se znovu svázat otroctvím zákona“ (Galatským 5:1, přel. z angl.). Cvič sám sebe v tom, aby ses méně staral o to, co si myslí lidé, a více o to, co si myslí Bůh. Ve skutečnosti to, co dráždí některé náboženské lidi, je fakt, že můžeš dělat některé věci, které oni nemohou – protože oni nedokážou sami sobě dovolit užívat si svobody v Kristu (viz Galatským 2:4).
Nesmíme tolerovat hřích nebo nebiblické jednání. Pokud ale zůstaneš stát, když svítí zelená, budeš svůj život trávit čekáním na „ten správný moment“ nebo na „dobu, až většina lidí porozumí“ a nepohneš se vpřed. A až se na konci života ohlédneš zpět, budeš litovat. Nedovol, aby se ti to stalo. „Kristus nás opravdu osvobodil … udělej vše pro to, abys zůstal svobodný“ (Galatským 5:1, přel. z angl.).