„… žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.“ Žalm 84:12

V určitém smyslu je nemožné Bohu cokoliv „obětovat“. Jestliže dostaneš zpátky víc, než co jsi dal, obětoval jsi vůbec něco? Věčná odměna vždy převáží pozemskou oběť. V soudný den budeme litovat jedině toho, co jsme nedali Bohu zpět.
Může to vypadat neuvěřitelně, ale klíčem k sebenaplnění je sebezapření. Naše sobecká část na slovo „zapřít se“ reaguje alergicky. Je těžké to udělat, když žijeme uprostřed přepychu. Nejenže v naší kultuře tolerujeme požitkářství, my je oslavujeme. Zásadním problémem požitkářství ale je, že nikdy nemá dost. Čím více si dopřáváme v jídle, sexu nebo různých vymoženostech, tím méně si to užíváme. Naletěli jsme konzumní lži, že více znamená více. Mylně se domníváme, že čím více dáme, tím méně máme. Naše logika je ale převrácená. Nakonec ztratíš to, co si držíš, a uchováš to, co jsi ztratil pro Krista.
Spisovatel Mark Batterson napsal: „Čím více dáš, tím více si užiješ to, co máš. Když dáš Bohu desátek, užiješ si těch devadesát procent, které ti zůstanou, o deset procent víc. Také zjistíš, že Bůh dokáže s devadesáti procenty udělat víc, než ty dokážeš udělat se sto procenty. Jedním z životních cílů naší rodiny je, převrátit desátek – žít z deseti procent a devadesát procent dávat. Až toho dosáhneme, jsem si jist, že si těch ponechaných deset procent užijeme o devadesát procent víc. To je pohyblivá škála radosti.“