„Veškerá hořkost … ať vás opustí…“ Efezským 4:31, B21
V roce 1882 vlastnil newyorský podnikatel Joseph Richardson úzký pruh země na Lexington Avenue. Byl jeden a půl metru široký a třicet dva metrů dlouhý.
Vedle jeho uzoučkého pozemku byla parcela běžné velikosti, která patřila jinému podnikateli, Hymanu N. Sarnerovi. Ten chtěl postavit činžovní dům s průčelím do ulice a nabídl Richardsonovi za jeho úzkou parcelu tisíc dolarů. Richardson se cítil hluboce uražen a požadoval pět tisíc dolarů. Sarner odmítl. Richardson ho nazval držgrešlí a zabouchl za ním dveře. Sarner usoudil, že pozemek zůstane prázdný, a vyjednal s architektem, že okna obytného domu budou mít výhled na Richardsonovu parcelu. Když ale Richardson viděl hotovou stavbu, rozhodl se ten výhled znemožnit. Nikdo se nebude těšit bezplatným pohledem na jeho pozemek! A pětasedmdesátiletý Richardson postavil čtyřposchoďový bytový dům jeden a půl metru široký a skoro třicet dva metrů dlouhý. Po dokončení se tam s manželkou nastěhoval. Vystoupit po schodech a projít předsíní mohl vždy jenom jeden člověk. Jídelní stůl byl široký třicet osm centimetrů. Jakýsi tělnatější reportér jednou uvízl na schodišti, a poté, co se ho obyvatelé domu marně snažili vyprostit, dostal se ven jenom tak, že se vysvlékl do spodního prádla. Budově se přezdívalo „dům zášti“. Richardson a jeho žena tam prožili posledních čtrnáct let života. V roce 1915 byl dům zbořen.
Pomsta si buduje osamělý dům, v němž je místo jenom pro jednoho. Život nájemníků je redukován na jediný cíl – kazit někomu život. A skutečně ho kazí. Sami sobě!