„K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši…“ Žalm 25:1
Když potřebuješ pomoc, podívej se do Žalmu 25 a všimni si, co dělal David:
1) Věděl, kam jít: „K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši…“ (Žalm 25:1). Nedávno jeden z našich čtenářů telefonoval a měl prosbu, abychom se modlili za jednoho z členů jeho rodiny, kterému právě diagnostikovali poslední fázi rakoviny. Jak rychle se může náš život otočit naruby! Kam se můžeme v takových chvílích obrátit? K Bohu. Písmo jej nazývá různými jmény a jedním z nich je Jehovah-Rapha, Bůh, který uzdravuje. To je úžasné! Jeho Slovo říká: „… ze všech nemocí tě uzdravuje…“ (Žalm 103:3). S Bohem není žádná nemoc nevyléčitelná, a to znamená, že k němu dnes můžeš s důvěrou přijít.
2) Věděl, komu důvěřovat: „Bože můj, v tebe doufám…“ (Žalm 25:2, ČSP). Člověk, který nežije s Bohem, musí sám být bohem svého života. Tak to může fungovat v dobrých časech, ale co se zhoubnými buňkami, srdeční arytmií, vyhazovem z práce, exekucí a telefonáty, zvěstujícími nad ránem špatné zprávy? Na koho se obrátíš pak? „K tobě, Hospodine…“ (Žalm 25:1).
3) Věděl, jak se modlit: „Ukaž mi, nauč mě, veď mě.“ „Ukaž mi, Hospodine, cesty své, svým stezkám nauč mě. Veď mě a uč mě pravdě své, vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce…“ (Žalm 25: 4-5, B21). Teolog Richard Foster řekl: „Modlit se znamená měnit se. Je to hlavní způsob, který si Bůh používá k naší proměně. Pokud nejsme ochotni se měnit, záhy od modlitby upustíme.“ Už ses za svou věc modlil? Pokud ne, hned vejdi do Boží přítomnosti. Právě tam najdeš pomoc, kterou potřebuješ.