„… před Bohem … který … volá věci, které nejsou, aby byly.“ Římanům 4:17, B21
Když se odvážíš snít, Bůh, který „volá věci, které nejsou, aby byly“, pracuje ve tvém nitru. Je tu ale i třetí zabiják snů, kterého musíš přemoci: zabydlení se v průměrnosti. Sen daný od Boha od tebe bude vyžadovat více – nemůžeš dosáhnout naplnění snu a zároveň zůstat v bezpečí průměrnosti. To jsou dvě neslučitelné věci. Když se usadíš v průměrnosti, je lákavé svádět to na druhé lidi, na okolnosti nebo na systém. Pravda ale je, že průměrnost je vždycky osobní volbou. Když nemáš dostatečně silný sen, jsi v nebezpečí, že ti život pouze proklouzne mezi prsty.
Spisovatelka Kenneth Hildebrandová to popisuje takto: „Nejchudší ze všech lidí není ten, kdo nemá ani korunu. Je to ten, kdo nemá sen. Takový člověk je jako velký křižník vyrobený pro mocný oceán, který se snaží plavit po návesním rybníčku. Nemá žádný vzdálený přístav, žádný horizont, nenese žádný vzácný náklad. Utrácí svůj čas v rutině denních rozkazů. Není divu, že se takový člověk stane nespokojeným, hádavým a otráveným. Jednou z největších tragédií v životě je člověk s velkým potenciálem, ale malou dušičkou.“
Pokud cítíš, že tvůj život upadá do průměrnosti víc, než bys chtěl, potřebuješ více snít. Nic nepomůže vymanit se z rutiny tak jako sen inspirovaný Bohem. Pokud ho ještě nemáš, popros Boha, aby ti nějaký dal. Může ti ho dát okamžitě nebo za nějaký čas, ale udělá to.