„… slyšíme, že někteří mezi vámi … pletou se do věcí, do kterých jim nic není.“        2. Tesalonickým 3:11

Jednoho dne se Petr podíval na Jana a pošeptal Ježíši: „A co on, Pane?“ Ježíš ho okamžitě pokáral a řekl: „Co je ti po tom? Ty mě následuj“ (viz Jan 21:21-22, B21). Jestliže se apoštol Petr mohl dostat do problémů s vměšováním se do cizích věcí, co teprve my!
Není tu řeč o pomáhání druhým; jde o to, abys poznal, kdy zůstat stranou a hledět si svého. Někdy vyskočíme a snažíme se řešit problémy druhých, aniž bychom se jich zeptali. Naše úsilí pak nenese plody a těm lidem je protivné. Jakmile duchovně dozraješ a překonáš potřebu každého „napravovat“, život se ti zjednoduší. Když se nepleteš do věcí, do nichž ti nic není, můžeš snáze pomáhat tam, kde jsi skutečně potřebný. Nevměšování se však je více než snaha vyhnout se pokušení kontrolovat, poučovat nebo zachraňovat druhé. Znamená to neposlouchat a nešířit drby, nemluvit druhým za zády a nesnažit se všemu přijít na kloub. Rozpoznáváš u sebe některé z těchto vlastností? Pokud ano, vypořádej se s problémem dřív, než ztratíš úctu všech ostatních.
Víš, proč se tolik zaměřujeme na nedostatky druhých? Ano, abychom se nemuseli dívat sami na sebe. Jedinou věcí, kterou můžeš ohledně druhých změnit, je tvůj postoj k nim. Pavel napsal: „… někteří mezi vámi … pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je … aby … živili se vlastní prací“ (2. Tesalonickým 3:11-12). Jeden poradce řekl: „Být smírcem neznamená stát mezi znesvářenými stranami. Pokoj přinášíme tím, že vždy zachováváme klid, nikomu nestraníme a nezvyšujeme míru chaosu, když se dostaneme doprostřed konfliktů a vztahů druhých lidí.“