„Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní.“ Efezským 4:32, B21
Někteří z nás dělají vynikající kariéru, ale pokud jde o vztahy, chovají se jako slon v porcelánu. Omlouvají to slovy: „Nic zlého jsem tím nemyslel.“ Nebo: „Prostě jsem takový.“ Promiň, ale Bůh ti nedovolí se tak snadno vykroutit. Když tě někdo rozčiluje, Bůh požaduje, abys udělal dvě věci:
1) Buď první, kdo podá ruku ke smíření. Možná máš pravdu, ale k čemu to bude, když budeš naštvaný? Místo aby sis hýčkal zášť nebo čekal, až se ten druhý omluví, přijď jako první. Tvé rozhodnutí odpustit nesmí být závislé na reakcích druhého. Přemýšlej o tomto: Kdybys měl jen rok života, chtěl bys takové věci věnovat byť jen sekundu svého času? Ne! Bible říká: „… odpouštějte … jako i Bůh … odpustil vám“ (Efezským 4:32). Bůh učinil první krok a odpustil nám, abychom to i my uměli vůči druhým.
2) Měj pochopení. Když obhajujeme svůj názor, jednáme někdy jako buldozer vůči všem a všemu, co nám stojí v cestě. Cílevědomí lidé zaměření na konkrétní cíl a dodržování termínů se mohou tímto provinit. Bible říká: „… buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32). Je pravděpodobné, že lidé, kteří ti jdou na nervy, se nesnaží komplikovat ti život; spíš se snaží vyrovnat sami se sebou. Jakmile porozumíš, že nemají zlé úmysly, začneš s nimi soucítit. Bůh jedná stejně. „Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající“ (Izajáš 42:3).
Popros ho, aby ti pomohl projevit svou lásku vůči těm, kteří tě rozčilují.