„Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!“ Žalm 90:1
David napsal: „Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení. Hladoví byli a trpěli žízní, až umdlévali slabostí. Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vysvobodil … aby dosáhli města k bydlení“ (Žalm 107:4-7, B21). Naše duše potřebují místo, kde najdou klid, místo, kde můžeme odložit starosti, únavu i frustrace. „Má duše dychtí, toužebně vyhlíží k Hospodinovým nádvořím. Mé srdce i tělo volají živému Bohu vstříc!“ (Žalm 84:3, B21). Ježíš věděl, že naše duše volají po místu, kde by byly doma, proto řekl: „Žijte ve mně. Učiňte si ve mně svůj domov“ (Jan 15:4, přel. z angl.).
Všimni si, že Ježíš tě nezve na návštěvu, ale domů jako člena rodiny, který požívá všech výhod s tím spojených. Nevíš, jak do takového obydlí vstoupit? Kdyby ti někdo dal krásný dům, jak by sis ho přivlastnil? Ujistil by ses, že dárce je seriózní, prohlédl by sis potřebné papíry, pak se přestěhoval a užíval ho. Je Pán seriózní, když nám říká „žijte ve mně“? Jistě. Je tvoje jméno napsané na požadovaném „duchovním dokumentu“? Ano. Pak učiň svou víru skutkem, sbal se a přestěhuj ještě dnes.
Básník S. T. Coleridge napsal: „Víra nám dává jasným skutkem znáti, že věčná pravda v přítomnosti platí.“ Přeměň svou víru na „přítomný fakt“ a vyznávej: „Pán je nyní mým trvalým a bezpečným obydlím.“ Opakuj to tak často, jak potřebuješ. Postav se na zaslíbení: „Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!“ (Žalm 90:1).