„… máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?“ Římanům 6:1
Jak bychom měli reagovat, když někdo říká, že přílišné mluvení o Boží milosti způsobuje, že si lidé začnou myslet, že mohou klidně hřešit? Poukázat na Boží slovo: „Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít?“ (Římanům 6:1-2). Všimni se slov „zemřít hříchu“. Když sytíš svou novou přirozenost a starou necháváš hladovět, začne ta stará umírat. Začínáš mít menší zájem na tom uspokojit sám sebe a máš větší zájem zalíbit se Bohu.
Pavel řekl: „Kristova láska nás zavazuje“ (2. Korintským 5:14, B21). Pavel se nemusel bát ztráty spasení, ale potřeboval reagovat na Boží milost, kterou zažil. Řekl, že svět je pro něho ukřižován a on pro svět také (viz Galatským 6:14). V řečtině se „svět“ řekne „kosmos“, což znamená „řád“. Zjevení Boží milosti způsobilo, že světový řád ztratil pro Pavla přitažlivost a on přestal být přitažlivý pro něj.
Při správném porozumění Boží milost nebrání zbožnosti, ale naopak ji rozněcuje. „Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe zvláštní lid, horlivý konat dobro“ (Titovi 2:11-14, B21).