„A potom bude velká rodinná sešlost s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.“ 1. Tesalonickým 4:17-18, přel. z angl.
Ve filmu Nebe existuje byly Coltonu Burpovi pouze čtyři roky, když přežil akutní operaci slepého střeva. Několik následujících měsíců pak mluvil o své návštěvě nebe. Přesně popsal, co dělali jeho rodiče v průběhu operace, a vyprávěl příběhy o lidech, které potkal v nebi – o lidech, s nimiž se na zemi nikdy nepotkal a nikdo mu o nich nevyprávěl.
Své mamince řekl: „Tobě umřelo v bříšku nenarozené miminko, viď?“ Rodiče se mu o samovolném potratu nikdy nezmínili, byl ještě moc malý na to, aby tomu rozuměl. Maminka se ho zeptala: „Kdo ti řekl, že mi v bříšku umřelo miminko?“ On odpověděl: „Ona mi to řekla, mami. Řekla mi, že umřela ve tvém bříšku.“ A potom dodal: „Je to v pořádku, mami. Ona je v pořádku. Bůh si ji adoptoval.“ Maminka mu řekla: „Chceš říct, že si ji Ježíš adoptoval?“ Odpověděl: „Ne, maminko, jeho tatínek.“ Matčiny oči se rozzářily a zeptala se: „Jak se jmenuje? Jaké je jméno té holčičky?“ Čtyřletý Colton řekl: „Ona nemá jméno. Vy jste ji nepojmenovali.“ A měl ještě jednu vzpomínku, o niž se podělil, než si šel ven hrát: „Jo, a říkala, že se nemůže dočkat, až se s tatínkem dostanete do nebe.“
A právě teď někdo v nebi říká totéž o tobě a těší se na den, až se Boží rodina znovu setká. Neměli bychom to dělat také? Bible říká: „A potom bude velká rodinná sešlost s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte“ (1. Tesalonickým 4:17-18, přel. z angl.).