„… dát se vést Duchem je život a pokoj.“ Římanům 8:6
Jak se jednou poddáš „zapáchajícímu přemýšlení“, tvá nálada klesne, ztratíš energii, Bůh ti bude připadat vzdálený, modlitba bezpředmětná, hřích bude vypadat lákavě a tvůj životní náhled bude ponurý. Když se ti tohle stane, začneš se natolik soustředit na to, jak se cítíš, že si nebudeš uvědomovat, že to, co způsobuje, jak se cítíš, je tvé myšlení. Stává se to i těm nejlepším z nás. Podívej se na proroka Elijáše. Vrcholem jeho kariéry bylo, když povolal oheň z nebe a porazil Baalovy proroky. To bylo vítězství jako na mistrovství světa! Pak přišla zpráva od královny Jezábel: „Zabil jsi moje proroky. Takže hádej co? Teď zabiji já tebe.“ (viz 1. Královská 19). V důsledku toho se Elijáš střemhlav vrhnul do strachu. Připadal si bezcenný: „… nejsem lepší než moji otcové“ (1. Královská 19:4), bez naděje: „… odešel, aby si zachránil život“ (1. Královská 19:3), osamělý: „Zbývám už jen sám…“ (1. Královská 19:10), neschopný vypořádat se se situací: „Už dost, Hospodine…“ (1. Královská 19:4), chtěl umřít: „… vezmi si můj život…“ (1. Královská 19:4). A jak Bůh Elijášovi odpověděl? Čtyřmi jednoduchými způsoby:
1) Pomohl mu začít se dobře stravovat a dostatečně odpočívat.
2) Mluvil na něho „hlasem tichým, jemným“ (viz 1. Královská 19:12), uklidňoval ho a dodával mu odvahu.
3) Ujistil Elijáše, že není sám: „Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem…“ (1. Královská 19:18).
4) Dal mu další úkol, který měl splnit.
Vždycky tady bude nějaká Jezábel, která ti bude vyhrožovat, že zmaří tvé nejlepší snahy a srazí tě. Klíčem, je naučit se ovládat své myšlení!