„Můj služebník Káleb má ale jiného ducha…“ 4. Mojžíšova 14:24, B21

Kdyby Káleb žil dnes, je dost dobře možné, že by se stal „osobností roku“, někým, kdo udělal nejvíce pro to, aby ovlivnil okolnosti k lepšímu. Tady je jeho příběh jeho vlastními slovy: „Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, služebník Hospodinův, vyslal z Kádeš-barneje, abych jako zvěd prošel zemí, a já jsem mu podal zprávu podle nejlepšího svědomí. Moji bratří, kteří táhli vzhůru se mnou, zavinili, že lid ztratil odvahu. Ale já jsem se cele oddal Hospodinu, svému Bohu. Onoho dne se zavázal Mojžíš přísahou: ‚Ano, země, na niž stoupla tvá noha, bude navěky patřit tobě a tvým synům jako dědičný podíl, neboť ses cele oddal Hospodinu, mému Bohu‘ … A hle, je mi už osmdesát pět let. Ale ještě dnes jsem právě tak silný jako tenkrát, když mě Mojžíš vyslal. Moje síla je dnes stejná, jako byla tehdy, abych bojoval a vycházel a vcházel. Nuže, dej mi to pohoří, o němž mluvil onoho dne Hospodin‘ … Jozue mu požehnal a přidělil Chebrón jako dědičný podíl Kálebovi … poněvadž se cele oddal Hospodinu, Bohu Izraele“ (viz Jozue 14:7-14). Od muže, jako byl Káleb, se můžeš naučit cennou lekci. Jeho život lze shrnout do čtyř vět:
1) Měl „jiného ducha“ než druzí. Byl pozitivně naladěný, člověk, který viděl věci z té lepší stránky.
2) Věřil, že s Boží pomocí může být poražen každý obr, který stojí na tvé cestě, i když ostatní tvrdí, že nemůže.
3) Měl vizi, kterou nemohl umenšit ani věk ani okolnosti. A byl ochoten čekat a pracovat pro ni, i když její naplnění trvalo čtyřicet pět let.
4) V pokročilém věku zůstával mladý duchem a zcela oddaný Bohu.
Tak požádej Boha, aby ti dal Kálebova ducha.