„Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků.“ Zjevení 1:18, B21

Ježíš není jedinečný tím, že vstal z mrtvých. V Bibli je už dříve zaznamenáno sedm jiných vzkříšení. Ježíš byl osmý (osmička je biblické číslo pro nové začátky). Jeho vzkříšení se ale od kteréhokoliv jiného lišilo ve dvou úžasných ohledech:
1) Byl jediný, jehož vzkříšení bylo zvěstované předem. David o Ježíši prorokoval: „… neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě“ (Žalm 16:10). A Izajáš mu předpověděl život po ukřižování: „Když jeho duši učiníš obětí za hřích … prodlouží své dny“ (Izajáš 53:10, přel. z angl.). Své vzkříšení z mrtvých předpověděl i Ježíš sám: „… začal … oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma … být zabit a třetího dne vstát z mrtvých“ (Matouš 16:21, B21).
2) Pouze Ježíš vstal z mrtvých sám! Jeho nepřátelé jej považovali za bezmocnou oběť svého odhodlaného úsilí jej zlikvidovat a vymýtit jeho poslání. Jenže se ve všech ohledech mýlili! Ježíš o svém životě řekl: „Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout“ (Jan 10:18, B21).
Veškerá moc Říma a nenávist jeho židovských pronásledovatelů nemohly Ježíše ani odstranit, ani anulovat jeho poslání. On nepotřeboval žádnou pomoc. Jak ve smrti, tak při vzkříšení byl vždycky u kormidla: „Zbořte tento chrám (mé tělo) … a za tři dny ho postavím“ (Jan 2:19, B21). A to udělal! Žije navěky!