„Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás…“ Římanům 12:6
Nejistí lidé často říkají ano, i když by ve skutečnosti chtěli říct ne. Ale lidé, jimž se podaří být sami sebou, nenechají ostatní, aby je ovládali. Vidí sami sebe tak, jak je vidí Bůh. Proto jsou vedeni Božím slovem místo strachem z odmítnutí. Můžeš dát tolik energie do snahy, abys udržel všechny šťastnými, že ztratíš sám sebe. Polož si otázku: Nepřipadá ti, že nemůžeš být vším, čím by tě druzí chtěli mít? Chtěl bys říct ne, ale strach, že popudíš ostatní, tě vede k tomu, že se podvoluješ? A mezitím v tobě roste tlak a myslíš si: „Už to nemůžu dál dělat.“ Nezlob se na ty, kteří na tebe mají stále větší požadavky. Ty jsi zodpovědný za řízení svého vlastního života. Zodpovědnost je zcela na tobě! Vyžaduje to jasné vědomí tvé vlastní hodnoty, tvého povolání, tvého směřování, tvých cílů a tvých priorit.
Jeden křesťanský autor napsal: „Po celá léta jsem žil pod tlakem očekávání druhých lidí. Myslel jsem si: ‚Co když je zklamu?‘ Myslel jsem si, že na mě tlačí, zatímco ve skutečnosti to byly můj vlastní strach a nejistota, které mě stahovaly dolů. ‚Ale copak nezáleží na tom, co si myslí ostatní?‘ říkáš si. Co si myslí ostatní, není můj problém, dokud to svým problémem neudělám. Mou první starostí je potěšit Boha a být tím, kým mě on chce mít. Když se budu snažit být kýmkoliv jiným, přijdu o požehnání, protože Bůh nemůže žehnat napodobenině.“
Řešením je pracovat na tom, aby sis byl jistý tím, kým jsi v Kristu, a všechno ostatní začne zapadat na své místo.