„Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny…“ Efezským 1:5
Každý máme potřebu někam patřit, být součástí rodiny. Jeden pastor napsal: „Znám páry, které mají srdce plné lásky, kterou touží dát někomu maličkému, ale žádný maličký nepřichází. Jestliže takoví manželé najdou dítě k osvojení, neříkají mu, že by se mělo lépe přizpůsobit jejich očekávání, pokud chce zůstat součástí rodiny. Nejsou to žádné tři pokusy, a pak zpátky do ústavu. Ne, přijmou ho s otevřenou náručí a se srdci naplněnými radostí, protože je milují. Vezmou ho do svého domova napořád, dají mu své příjmení a udělají z něj svého dědice. Dlouho předtím, než jsme vůbec věděli, že potřebujeme Boha, platilo: ‚Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny…‘ (Efezským 1:5).“
Pozemští rodiče se rozvádějí, jdou každý svou cestou a zakládají nové rodiny. Bůh ale ne. Nikdy nemusíš mít obavy o své postavení a vztah s ním. Bez ohledu na rasu, barvu, přesvědčení nebo původ, když činíš pokání a přijmeš Krista jako svého Spasitele, stává se tvé osvojení závazným a stálým. Jsi součástí jeho rodiny a můžeš to zakoušet: „… Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“ (Římanům 8:16). Chápeš, co to znamená? Už nikdy nebudeš muset chodit a připadat si zastrašený a vystrašený, nebo žít pod mrakem odsouzení, protože jsi Boží dítě a spoludědic Kristův (viz Římanům 8:17). Slovo „dědic“ znamená, že si můžeš nárokovat každé požehnání a každou výhodu, které ti Kristus vydobyl na kříži. Každé bez výjimky!