„… oni tomu odmítli věnovat pozornost … a zacpali si uši, aby neslyšeli.“ Zacharjáš 7:11
Smiř se s tím, že někteří lidé prostě nejsou připraveni se změnit! Budou si nárokovat tvůj čas a energii, ale když přijde na věc, nezaplatí cenu za pokrok. Kteří to jsou?
1) Ti, kteří chtějí mluvit, ale ne naslouchat. Jakub psal o dvou typech lidí – o těch, kteří si vyslechnou radu, a o těch, kteří podle řečeného také jednají. „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!“ (Jakub 1:22). Místo aby ses donekonečna snažil uspokojovat potřeby jiných lidí, snaž se je přivést k tomu, kdo jim opravdu může pomoci. Neměli by být závislí na tobě, ale na Pánu.
2) Ti, kteří si myslí, že nejsi kvalifikovaný k tomu, abys jim mohl pomoci. Ježíše v jeho rodném městě nebrali vážně, a přitom to byl právě on, koho potřebovali (viz Jan 1:11-12). Příležitost ne vždycky zaklepe; někdy stojí a čeká, až ji rozpoznáš! Když lidé nejsou ochotni přijmout tvou pomoc a radu, pak je pravděpodobné, že asi nejsou připraveni růst a něco se svými problémy dělat.
3) Ti, kteří chtějí to, co máš, ale nezajímá je to, co víš. Takoví lidé chtějí být zachráněni, ale ne vyučováni; utěšeni, ale ne napravováni. A když je budeš pořád zachraňovat, místo abys je učil, jak mají žít, tak jim ve skutečnosti nepomáháš. David řekl: „Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením“ (Žalm 119:71).
Lidé často potřebují zakusit bolest z nesprávné cesty, aby ocenili, jak moudré je jít tou správnou. Takže pokud jde o pomoc druhým, měj rozlišení.