„… abyste vydávali své životy Bohu jako živou … oběť…“ Římanům 12:1, B21
Pavel napsal: „… abyste vydávali své životy Bohu jako živou … oběť…“ (Římanům 12:1, B21). Při židovské oběti bylo zabito zvíře a jeho tělo bylo položeno na oltář, aby je strávil oheň. Co by se stalo, kdybys položil na oltář živé zvíře a řekl: „Zůstaň tu, dokud neshoříš,“ a pak bys zapálil oheň? To stvoření by z oltáře seskočilo! Pavel nás však vybízí, abychom se vydávali zpátky na oltář, poddávali se den co den, okamžik za okamžikem. V té chvíli to vypadá jako smrt, ale ve skutečnosti je to jediná cesta k životu.
Řekněme třeba, že někdo udělá něco, co tě rozzlobí. Situace je složitá, takže si ani nejsi jistý, jak bys měl správně reagovat. Aniž by ses o něco snažil, tvá mysl se plní různými špatnými myšlenkami. V tu chvíli nevíš, co bys měl dělat. Bůh to ale ví, a když se mu poddáš, ukáže ti, jak reagovat s milostí. Možnosti, které tě lákají – vyhýbání se, útěk, pomlouvání, vybuchnutí – přenecháš Bohu. Pokud je ale tvé zranění hluboké, uplyne pět minut a tvá fantazie začne znovu rozvíjet pomstu. Budeš se muset znovu poddat. Teď ale ty fantazie rozeznáš o něco rychleji a v poddanosti vydržíš o trochu déle.
Když se naučíš poddávat se v každé situaci Bohu, nebudeš už nucen poddávat se vlastním nutkáním. Ztratíš život, ale získáš jiný – daleko lepší než ten, který jsi ztratil. A nakonec se ukáže, že nic z toho, o co jsi přišel, ve skutečnosti nestálo za zachování.