„V soužení jsem vzýval Hospodina … o pomoc jsem volal.“ Žalm 18:7
V životě bývají chvíle, kdy to nejlepší, co můžeš dělat, je z hlubin svého nitra volat k Bohu. Neměj strach, že to vypadá nedůstojně, nebo že si někdo bude myslet, že nemáš víru. Žalmista řekl: „V soužení jsem vzýval Hospodina … o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas…“ (Žalm 18:7). Takový křik zná každý rodič. Je jiný. Není to výbuch vzteku nebo fňukání kvůli upoutání pozornosti. Je to křik úzkosti. A i když zazní třeba uprostřed noci, dříve, než si to uvědomíš, tvé nohy se okamžitě dotknou podlahy a už jsi u svého dítěte, chováš ho, přebaluješ, krmíš a utěšuješ.
Stejně to Bůh prožívá s tebou! Když se dostaneš tak dolů, že jsi úplně na dně, volej k Bohu! David řekl: „Vztáhl ruku z výše … vytáhl mě z nesmírného vodstva. Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil“ (Žalm 18:17-20).
David zjistil, že Bůh je jeho „pevnou tvrzí“ (viz Žalm 18:3). V biblických dobách pevná tvrz či věž představovaly místo bezpečí, kam se k tobě nepřítel nemohl dostat. Přísloví 18:10 říká: „Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.“ Představuje místo bezpečí v Bohu, kde jsi povznesený nad hrozby i okolnosti. Právě tam znovu získáš svůj nadhled. Je to místo, kde můžeš hledět vpřed a vědět, že tato zkouška brzy skončí. Takže směle volej k Bohu, a on ti odpoví.