„Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.“ Římanům 12:19
Pomsta je Boží práce, ne tvoje. On odplatí – buď o soudném dni, nebo v tomto životě. On může ukáznit tvého agresivního šéfa, zklidnit rozzlobeného rodiče, přivést tvého bývalého na kolena nebo tvou bývalou k rozumu. Odpuštění neneguje spravedlnost; jen ji přenechává Bohu. Ten poskytuje záruku správné míry odplaty. My dáváme příliš mnoho nebo příliš málo, on ale má přesnou míru. A na rozdíl od nás to s člověkem nikdy nevzdává (a z toho by ses měl radovat).
Bůh ještě dlouho poté, co jsme se pohnuli dále, zkoumá svědomí, burcuje přesvědčení a organizuje vykoupení. Napravit tvé nepřátele? To je Boží práce. Odpustit tvým nepřátelům? Ano, tady přicházíš na řadu ty. „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12:17-21).
Spisovatel Max Lucado řekl: „Pomsta staví osamělý, úzký dům. Místo v něm stačí jen pro jednoho. Život jeho nájemníka je redukovaný na jediný cíl – udělat někoho nešťastným. Ale nešťastným dělá především sám sebe. Jaký div, že Bůh trvá na požadavku: ‚Pozor na plevely hořké nespokojenosti‘ (Židům 12:15, přel. z angl.).“