„Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.“ Žalm 30:3

Tak snadno mluvíme o věcech, které nejsou důležité. Když ale máme mluvit o svých obavách, osamělosti, vině či potřebě lásky, uzavřeme se jako ústřice. Často děláme, jako bychom neslyšeli, ale ve skutečnosti se nám nelíbí to, co slyšíme. Slyšíš třeba, že tvůj partner říká, že potřebuje více tvého času, nebo tvé dítě říká: „Miluji tě.“ A také slyšíš jejich povzdech, když na to nic neřekneš. Utíkáš a schováváš se, protože buď nevíš, jak jim dát to, co požadují, nebo se ti za to nechce platit.
Všichni máme místa, kde se schováváme – například své zaměstnání, zvyky nebo vztahy, které nevyžadují emoční poctivost. Ve výsledku máme pocit, že jsme v sobě emoce potlačili. Každý z našich únikových mechanismů nás však vtahuje hlouběji do bludného kruhu mlčení.
Bůh tě stvořil s potřebou cítit, dotýkat se a vyjadřovat emoce. Jak dlouho se budeš schovávat za maskou a zapírat své neuspokojené potřeby a nevyslovené obavy? Bůh řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám“ (1. Mojžíšova 2:18). Když budeš stále popírat své emoce, nikdy nezažiješ radost z dobrého vztahu. David se nebál Bohu přiznat, že se cítí slabý, smutný, rozhněvaný, nebo že potřebuje lásku. Řekl: „… k tobě volám se sklíčeným srdcem“ (Žalm 61:3). Pokud nedokážeš mluvit s jinými, začni tím, že budeš mluvit s Bohem. To, co učinil pro Davida, může udělat i pro tebe. Obrať se tedy dnes k němu a umožni, aby začalo uzdravování.