„A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“ 2. Mojžíšova 33:11
Když mluvíš s dobrým přítelem, nemusíš se hlídat, jsi uvolněný. Nemusíš se snažit o nejlepší chování. Můžeš říkat, co si myslíš, aniž by ses bál odsouzení. Právě tak spolu mluvili Mojžíš a Bůh – jako dva přátelé, kteří si věřili a byli otevření jeden vůči druhému. Říkali si, co cítí a co si myslí.
Izraelci si zrovna udělali zlaté tele jako modlu a Bůh se tak rozzlobil, že se rozhodl, že se jich zřekne a najde si nějaké nové přátele. Na Mojžíšovi ležela velká odpovědnost, proto zahájil s Bohem vážný rozhovor. V podstatě mu řekl: „Ty to vidíš takhle a já zase takhle. A tvůj úhel pohledu mne velice znepokojuje.“ To zní jako upřímná výměna názorů mezi přáteli, ne? Mojžíš nebyl neuctivý, jen mluvil ze srdce. Znali se s Bohem dost dobře, aby spolu mohli mluvit „tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“ (viz 2. Mojžíšova 33:11).
Modlíš se také tak? Bez póz, jen rozhovor od srdce k srdci s přítelem, jemuž důvěřuješ a s nímž jste si blízcí? Právě tak to Bůh chtěl s Mojžíšem, a stejně to chce mít s tebou! Zbožně znějící klišé a obligátní seznam požadavků v modlitbě tě mohou připravit o příležitost navázat s Bohem hluboké a osobní sepětí. Raději se mu otevři. Běž k jádru věci a upřímně mu řekni, co máš za sebou, co cítíš, co si myslíš, po čem toužíš. To je to, co ve skutečnosti znamená přátelství s Bohem!