„Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.“ 2. Mojžíšova 33:12
Viděli jsme, že Mojžíš mluvil s Bohem jako s přítelem a říkal mu, co doopravdy cítí a co si myslí. Bůh to tak od něj očekával. Zaposlouchejme se do jejich rozhovoru.
Když Mojžíš řekl: „Pohleď, říkáš mi: ‚Veď tento lid dál‘ … Řekl jsi: ‚Znám tě osobně a našel jsem v tobě zalíbení‘“ (2. Mojžíšova 33:12, B21), zrcadlil Bohu to, co mu Bůh právě řekl. Vzpomínáš si, jak jsi řekl svému partnerovi nebo kamarádovi: „To jsi byl ty, kdo mi řekl…?“ (místo teček doplň vhodná slova). To je to, co zde udělal Mojžíš – připomněl Bohu jeho vlastní slova.
Pravdou je, že Bůh chce, aby sis pamatoval jeho zaslíbení a vyslovoval je v modlitbě. Ne proto, že by je on potřeboval připomínat, ale proto, že to potřebuješ ty. Navíc je jeho slovo to jediné, co je povinen splnit (viz Jeremjáš 1:12). Když v modlitbě vyslovuješ Boží slovo, modlíš se podle jeho vůle a máš záruku, že tě vyslyší. Takže se nauč nazpaměť místa z Písma, která se týkají tvých potřeb a přání. Oblékni své prosby do jeho zaslíbení. Když například řekneš: „Pane, ty jsi řekl, že o cokoliv tě požádám v modlitbě s vírou, to dostávám, splníš mi to“ (viz Marek 11:24), dodá to tvé modlitbě moc. Čím více se naučíš z Božího slova, tím více bude tvá modlitba v souladu s jeho vůlí a tím těsnější spojení s ním budeš prožívat. Když rozmlouváš s Bohem, měj po ruce Bibli, aby on mohl vložit do tvých myšlenek slova, která chce, aby ses modlil.