„Své cesty Mojžíšovi poznat dal…“ Žalm 103:7, B21
Pojďme si ještě jednou poslechnout, jak Mojžíš mluvil s Bohem: „Máš-li ve mně zalíbení, dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal a nacházel u tebe milost“ (2. Mojžíšova 33:13, B21). Izraelci byli v krizi, která ohrožovala jejich vztah s Bohem. Za co se v takové situaci modlil Mojžíš? Nebylo to: „Pane, musíš to za mě vyřešit!“ On se modlil: „Dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal.“ Nechtěl mít jen informace o Bohu, chtěl s ním mít důvěrný vztah, chtěl znát jeho srdce a jeho mysl, vědět, jak uvažuje a jak tu situaci prožívá. Proč? Protože věděl, že když bude znát Boha a bude mít jeho milost, přinese to s sebou i všechno ostatní, co potřebuje, včetně vyřešení krize.
A Bůh jeho prosbu vyplnil: „Své cesty Mojžíšovi poznat dal, synům Izraele své skutky ukázal“ (Žalm 103:7, B21). Odpověděl na Mojžíšovu prosbu slovy: „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout“ (2. Mojžíšova 33:14, B21). Bůh neřekl „půjdu před vámi“, ale „půjdu před tebou“. Slíbil Mojžíšovi osobně, že ho bude doprovázet a že mu dá odpočinout. Každý jiný by to s radostí přijal, ale Mojžíš ne! Jeho modlitba překračovala jeho vlastní zájmy: „Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď!“ (2. Mojžíšova 33:15, B21). Jinými slovy: „Pane, nemodlím se za sebe, ale za nás!“
Polož si otázku: Přesahují tvé modlitby tebe a tvé vlastní potřeby? Bible říká: „Neboť Bůh tak miloval svět…“ (Jan 3:16). Proto se modli, aby tvá rodina, tvé město a ztracený svět nezahynuly, ale měly věčný život!