„Nato Ježíš řekl: ‚Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?‘“ Lukáš 17:17
Přečtěme si, jak Ježíš uzdravil deset malomocných, a podívejme se, co se můžeme naučit:
1) Malomocní využili okamžik. „… hlasitě volali: ‚Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!‘“ (Lukáš 17:13). Zoufalí lidé se modlí zoufalé modlitby. Kdo by se zajímal o slušné chování nebo vnější dojem, když umírá? Tito muži zjistili, že tudy prochází Ježíš (viz Lukáš 17:11), a nejhorší věc, jaká by se mohla stát, by byla, kdyby je minul. Takže se chytli té příležitosti a volali na něj. A ty to můžeš dělat taky, protože nikdo tě neslyší tak jako Bůh (viz Žalm 118:5).
2) Museli si pro uzdravení dojít. Jejich uzdravení nebylo okamžité, byl to postupný proces. „A když tam šli, byli očištěni“ (Lukáš 17:14). Často to takto funguje. A není to jen jeden krok, ale odhodlání překonávat překážky a obavy, než se ke svému zázraku dostaneš. Stojí to ale za námahu, a ty si vážíš svého vysvobození víc, když pro něj musíš jít den po dni a spoléhat se přitom na Boha.
3) Pouze jeden z deseti se vrátil, aby poděkoval. Proto se Ježíš zeptal: „Kde je těch devět?“ (Lukáš 17:17). Byli příliš zaneprázdnění? Příliš soustředění sami na sebe? Nebo prostě zapomněli? Všimni si, co Ježíš řekl tomu, který se vrátil: „Tvá víra tě uzdravila“ (Lukáš 17:19, B21). Fyzického uzdravení často dosáhneme díky lékařům, ale „celkově uzdraven“ na těle, na mysli a na duši budeš jen tehdy, když budeš trávit čas uctíváním a poznáváním Boha.