„Co se stane, když žijeme Božím způsobem?“ Galatským 5:22, přel. z angl.
Pavel napsal: „Co se stane, když žijeme Božím způsobem? … Získáme smysl pro soucit … a zjistíme … že nepotřebujeme prosazovat svou cestu životem“ (Galatským 5:22-23, přel. z angl.). Zamysleme se nad těmito dvěma kristovskými vlastnostmi:
1) Budeš soucitnější. Přestaneš lidi vnímat jako objekty, které potřebují srovnat, přestaneš se jim vyhýbat nebo je využívat pro svůj vlastní prospěch. Ježíš se díval na lidi a „byl nad nimi hluboce pohnut“ (viz Matouš 9:36, ČSP). Když se ti tohle stane, přihodí se dvě úžasné věci. Za prvé, přemůžeš sobeckost a začneš se zabývat někým jiným než sám sebou. Za druhé, získáš pocit vděčnosti za požehnání, která jsi možná považoval za samozřejmá. Jinými slovy, soucit rozšíří tvůj obzor za tvůj vlastní malý okruh až k těm, které jsi pro vlastní zaneprázdněnost dosud ani nezaznamenal.
2) Nebudeš už potřebovat prosazovat „svou cestu životem“. Přestaneš vnímat lidi, kteří mají laskavé a milující duše, jako slabochy, kteří nikdy ničeho pořádného nedosáhnou. Pavel napsal: „… byli jsme mezi vámi laskaví…“ (1. Tesalonickým 2:7). A Pavel nebyl žádný slaboch! Někdy je důvodem toho, proč se tak honíme, strach, že pokud bychom byli laskavější a více milující, mohli bychom přestat postupovat kupředu a propadli bychom se pořadím v tomto závodě. Tenhle způsob ustrašeného, zběsilého myšlení odvádí z tvého života tvořivost, nemluvě už o radosti. Jakýkoliv úspěch, z něhož se těšíš, máš navzdory svému stresu, nikoliv díky němu. Podívej se na Ježíše. Nespěchal, zřídka zvýšil hlas, udělal si čas na děti, miloval lidi a pozvedal je. Bible říká: „K tomu jste přece byli povoláni…“ (1. Petrova 2:21). To je to, co známe jako žít „Božím způsobem“.