„Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Z nich jsem já první…“          1. Timoteovi 1:15, ČSP

Apoštol Pavel napsal: „… horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit“ (Galatským 1:13). Pavel měl záznam v trestním rejstříku. Měl na svých rukou krev nevinných mužů a žen. Přesto si ho Bůh použil, aby napsal polovinu Nového zákona, založil církev a přinesl jméno Ježíš až na císařský dvůr. Svěřil bys mu ale vedení své denominace, nebo uměl by sis ho představit, jak učí velké pravdy a ukazuje zjevení, která obdržel z nebe?
Bible říká: „Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná“ (Římanům 11:29). Bůh nikdy neruší naše povolání a nikdy nám nebere duchovní dary, které nám dal. A pokud on to nedělá, nesmíme to dělat ani my. Jak bychom měli jednat s bratrem nebo sestrou v Kristu, kteří sešli na scestí? S laskavostí a mírností! „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův“ (Galatským 6:1-2).
Je někdy napravování lidí komplikované? Ano. Je to jednoduché? Ne. Pavel říká, že je to „břemeno“. Obzvlášť pokud takoví lidé vnesli do Boží vykoupené rodiny ostudu a potíže. Ale to je právě to – oni jsou stále naše duchovní rodina! A svět se dívá, jak se k nim zachováme. Pokud vyhodíme ty, kteří klopýtli, jak by mohli lidé ze světa věřit, že jim neuděláme totéž? Přemýšlej nad tím. Když nenajdeš milost v Boží rodině, kde jinde ji najdeš?